NADĚJE VE SKLENIČCE aneb můj pokus o vycestování.

Moje mamka věří, že všechno co se ve světě děje, se děje z nějakého důvodu. To jsem se také snažila si namlouvat, když jsem se letos už po čtvrté hlásila na rotary výměnu.

Již odmalička jsem díky kamarádům od taťky věděla, že rotary výměna existuje. Vždy mi byli pokládány otázky typu: Tak co, kdy konečně vycestuješ, Eli? Líbilo by se ti to? Bude to nelepší rok tvého života! V patnácti jsem si tedy postavila hlavu a odpověděla jsem na všechny otázky tím, že jedu. Byla jsem na začátku deváté třídy a tvrdohlavě se rozhodla poznat svět. Můj první orientation meeting I. mě naprosto ohromil, avšak k mé smůle jsem kvůli svému věku nemohla na výměnu jet, protože s přestupy na střední by to prostě bylo až moc komplikované.

A tak jsem místo toho jela na zkušenou na tábor s Rotary do Finska. Rozhodně toho nelituju, během 2 týdnů jsem si udělala přátelství, která mi vydržela do teď a zážitku ještě více. Moje rodina mě dokonce přijela letos navštívit ke mě domů a o mých kamarádech z Taiwanu si určitě ještě počtete:)

Finsko a náš koloběžkový gang v dětském zábavním parku

Stále Finsko:)

Pokus druhý

Nastal druhý rok mého pokusu o přihlášení na výměnu. Stále jsem ještě byla zdeptaná z toho, že jsem na výměnu už nemohla vyjet před rokem a doteď si doslova pamatuji rozhovor, který jsme s mamkou vedli před meetingem. Už tehdy jsem totiž prostě věděla, že ani tento rok nevycestuji. A měla jsem pravdu. Vše ten rok vypadalo nadějně. Outbondi z toho roku byli naprosto skvělí. Všichni jsem se spolu bavili, sdíleli svoje zážitky, byla to obrovská komunita, která vás prostě neskutečně těšila. Radili jsme si, když jsme něco potřebovali a navštěvovali se navzájem v ostatních městech. Ale co se nestalo, na dveře osudu zaklepal neznámí tudíž i nevítaný host. Paní korona.

Všechny naše plány se ztratili za rouškami a všudypřítomnou dezinfekcí. Místo dopisu od naší hostitelské země jsme dostávali z okolí další a další špatné zprávy. Proto jsme byli rádi, že i když jsme nevycestovali, měli jsme alespoň možnost jet na prodloužený víkend se všemi inboundy(studenti z jiných zemí), kteří tu ještě zůstali. Byl to sice jejich farewell, ale svým způsobem to byl farewwel i pro nás tehdejší outbondy. Byl to také jeden z momentů, na které nezapomenu, protože tento prodloužený víkend byl zážitek na celý život, který jsme si všichni moc užili. A ačkoli jsme spolu byli jen krátce, všichni jsme si nakonec poplakali v hodinách odjezdu.

Můj skvělý tým :)

Beznadějný třetí rok ve třech větách

Třetí rok nevypadal nadějně tak jako tak, takže jsem žila s myšlenkou, že i když nevycestuju nebude mě to mrzet. Postupně jsem ztrácela motivaci vůbec vyjet, protože jsem žádnou naději neviděla. Akorát jsem stárla a stárla.

Do čtvrtice všeho dobrého

Nastal čtvrtý rok Z přibližně 70 Outbondů nás zbylo snad už jen 5. Byla jsem ve třetáku a díky koroně, která se konečně rozvolnila jsem po dlouhé době začla znova pořádně žít. Našla jsem si úžasné nové kamarády, dodělala jsem konečně po třech letech přerušování taneční, náš dramaťácký soubor začal mít úspěch, našla jsem si obor, kterému bych se chtěla věnovat, školu, kam bych chtěla jít… začala jsem se připravovat na budoucnost čekající na mě za dveřmi. Rozuměla jsem si nesmírně s mými sestrami a uvědomovala jsem si, že místo kde žiju a lidi, kteří mě obklopují jsou k nezaplacení.

A teďka mi prosím řekněte, že mám jet na výměnu.

Ať jsem myslela sebevíc, tak jsem nic nevymyslela. Rozhodla jsem se tedy, že přemýšlet nebudu a naposledy jsem zkusila svoje štěstí, přecejen jsem pořád chtěla vycestovat. Vybrala jsem si životní zkušenost a dobrodružství, nad přímočarou pohodou domova, u které vím co mě bude další den čekat. Dokud jsem mladá a mám ještě šanci, aby mě neomezovali povinnosti, pravidla, dospělácký svět a jednosměrný pohled na věc. Omlouvám se všem, které nechám doma, mám vás ráda, ale asi jsem si pro tentokrát vybrala sebe.

Další můj skvělý tým na Orientation meetingu IV. Nebudu se chvástat, ale náš byl nejlepší:)

Jeden meeting míhal druhý a ani vám nebudu vykládat kolikrát už jsem se toho prvního zúčastnila. Jen vám řeknu, že už ho umím téměř nazpamět a moji rodiče bohužel taky:).

A pakkk….. Mi po 4 letech přišel dopis o umístění. Zázrak.

A pakkk….. jsem dostala své první sako- Další zázrak.

A pakkk….. jsem dostala dokumenty, které mě měli připravit na moje vycestování. To už takový zázrak nebyl, ale byla to kapitola, kterou se mi do té doby nepodařilo odemknout.

Přítomnost

Teď sedím o prázdninách za počítačem a stále se probírám nekonečnými dokumenty. Pobíhám po vízech a kupuju si ponožky, které nemají na palci díru.

Připravuju se na rok, který jsem si vysnila. To co se mělo stát stalo se. Jedu na výměnu a jsem rozhodnutá si tento nastávající rok užít jak se patří. Sice tomu do chvíle, kdy budu sedět v letadle věřit nebudu, ale pro tentokrát doufám že to vyjde.

Vážně jedu?

Až potom budu řešit do čeho jsem se to vlastně namočila, když jsem souhlasila s tím, že nepřeruším studium, takže občas budu muset dělat věci do školy a s tím, že hned po mém návratu budu maturovat. Z češtiny, kterou teď rok používat nebudu…..

A tak mi prosím držte palce. Budu je všechny potřebovat.

Za pár dní cestování zdar!

Jo a Yuki pokud tohle čteš, doufám že se ti líbí můj pokoj, který v sobě skrývá spoustu překvapení a že se ti u nás v České republice bude líbit.