PRVNÍ DNY KARANTÉNY

Ráno po příletu jsem se probudila v měkoučké hotelové posteli a pár minut jsem tápala

v paměti, kde to vlastně jsem. Ten den bych klidně spala ještě déle, než samotná Růženka, ale myšlenka na to, že před mými dveřmi bude snídaně už jenom 15minut mě vyhnala z postele rychleji než jsem čekala.

Klimatizace, které jsem se při příchodu děsila, že mě ještě donutí svou silou chytit covid i v izolaci, jsem naštěstí vypla, a tak jsem nemusela nosit můj tlustý svetr a silonky ovázané kolem krku, jako náhradu za šálu. Den vypal nadějně, po dlouhé pauze jsem konečně kreslila to, co jsem chtěla, pracovala jsem na blogu, spala jsem a jedla jsem…..teda snažila se jíst. Ono je celkem těžké žaludek přesvědčit, aby jste cokoliv jedli, když je zvyklí, že ve 3 h ráno potravu nepřímá, a ačkoliv jídlo vypadalo dobře můj žaludek se rozhodl, že to takhle nevidí. Ať už se snažím sníst jakékoliv jídlo, můj žaludek rád odmítá. Co je nejhorší je, že mé Taiwanské okolí bylo naprosto úžásné, milé a pohostinné a i když jsem v karanténě, denně mi chodí nabídky toho, že mi nějakou dobrůtku rádi pošlou před dveře.

Ozvalo se klepání

První jídlový dárek přišel těsně před obědem a byl to bubble tea od Chairmana districtu a ačkoliv jsem přirozeně bezlaktózy nemohla jsem přece odmítnout, a tak jsem celé riziko vzala na sebe. Další dárek mi zaklepal na dveře kolem druhé a tentokrát to byl dárek od mého Taiwanského kamaráda, se kterým jsem se seznámila ve Finsku na táboře. Jako můj food guide, neboli jak já ráda říkám food guru, mi už od první chvíle, kdy zjistil, že jsem na Taiwanu nabízel, že mi něco pošle. Měli byste to srdce vůbec odmítnout? Já na to ani nepomyslela, a tak jsem řekla mému vybíravému žaludku, že teďka je čas na ochutnávání dobrého jídla a ne na protesty. Na dveře mi tedy zaklepalo už ten den druhé bubble tea, přirozeně ne bezlaktózy.

Budu tlustá, je to jasné

Mezitím co jsem s kamarádkou bydlící o pár pokojů vedle řešily emaily a obě si stále stěžovali na to jak moc nás štve, že nemůžeme jíst a bolí nás žaludek, mi na dveře zaklepal třetí dáreček. Teplé pudinkem plněné velké kapsičky. Vůně se rozlévala pokojem a já nevěděla jestli kamarádovi děkovat a klanět se mu k nohám za to, jak pohostinný a milý je a nebo ho proklínat za to, že se mě snaží vykrmit. Ano vážně mi oznámil, že když už jsem si vybrala Taiwan, tak mám alespoň šanci být tlustá a že on je první na řadě.

Pro tuto sekci už nemám slov...

Taštiček neboli wheel cakeů jsem dostala dohromady pět a dokázala jsem zlikvidovat 3, takže aplaus pro můj žaludek. Každopádně, s kamarádkou se kterou jsem byla stále na hovoru, už jsme se jen nevěřícně smáli a valili oči, když mi znova napsala tentokrát maminka studentky, kterou bude hostit moje rodina, že mi pošle smažené řízky a nějaké sodovky.

Musela jsem ale už odmítnout zdvořile s tím, že mi vážně není nejlépe od žaludku a že jim moc děkuji, ale můj žaludek není superhrdina. Nato se ozvala moje host rodina jestli chci poslat nejaké jídlo, a pak už mi na dveře klepala večeře a potom sušenky, u kterých stále ještě pátrám po odesílateli.

Můj úspěšný jídelní den byl zakončen tím, že jsem kamarádovi oznámila, že můj žaludek stále trpí a on mi na tuto zprávu do 10 min poslal ke dveřím marakujový zelený čaj, který mi má trávení zlepšit. Teď zde sedím a píšu tuto jídelní epizodu s marakujovým čajem po své levici a doufám, že zítra nebudu muset zažívat něco podobného.

Zárověň jsem se dnes dozvěděla, že v karanténě nebudu jen 3 dny, ale 8 dní a tak věřím, že zážitky z mé karantény rozhodně budou. Už se postupně seznamujeme se studenty, kteří jsou taky úžasní, a tak se těším na chvíli, kdy se podívám do světa, který mám v tuto chvíli jen za palcem tlustým sklem okna.

Přiložení důkazů:

Obrovské kelímky bubble tea, které se téměř nevlezou do ledničky kůli své velikosti.

Wheel cakey

Přiblížený záběr wheel cakeu

Krabice sušenek. Děkuji Yuki a Maminko od Yuki! - už jsem našla majitele:)

Marakujový zelený čaj, to bylo něco! Hlavně ta čerstvá marakuja.

Krabice snacků ještě z prvního dne. Zdravím paní učitelku Radku!

ukázka z dalších dní

Poslední ukázka Taiwanské štědrosti. Mango snowflake. Lepší mago jsem v životě neměla.